Zimní Sovinec
Stalo se pro nás tradicí, že nový rok jsme vždy zahájili pěknou turistikou. Pravidelně rok co rok byla pro nás tradice pořádaná krajem a to výstup na hrad Helfštýn u Lipníka nad Bečvou. Postupně se ale z této akce stala masivní záležitost ( letos skoro 4 tisíce lidí) a proto se naši traséři rozhodli pro zajímavou změnu a to výstupem na nedaleký skvost Nízkého Jeseníku hrad Sovinec.
Využili jsme v sobotu jezdícího Skibusu z Olomouce na Ovčárnu a z Uničova se dopravili do Dlouhé Loučky. Vystoupili jsme u radnice a vyrazili po modré turistické směrem na Sovinec. Cestou jsme minuli ruiny zdejšího zámku ( doufáme v jeho záchranu). Tady bylo ještě vše v pořádku. U bývalého zájezdního hostince U Chytilů, který se nachází u cesty, která vede na Rudu, si trasér nepohlídal čelo skupiny a ta sešla z cesty, za což byl pak následně neprávem vyznamenán prvním letošním bludišťákem. Jelikož naše skupina byla tvořena i dvěma psy vzbudili jsme hned po ránu v Loučce pozdvižení. Alespoň všichni věděli, že v obci Medlov není jen spolek ochotníků, který zde nedávno vystupoval, ale i spolek turistických nadšenců . Bohužel ani druhý pokus najít cyklostezku do Valšova Žlebu nevyšel podle našich představ a tak jsme raději zvolili variantu, kdy jsme se na ni napojili za benzínovou pumpou, která stojí u silnice na Rýmařov. Ve Valšově Žlebu jsme minuli rozcestník a u , křižovatky vedoucí na Rešáky se přešlo na turistickou červenou po které se pokračovala defakto až do cíle. Tahle červená je vlastně souběžná z cyklostezkou č. 6053, která vede do Těchanova a okolo Sovineckého potoka. Postupně se začalo stoupat a po zhruba dvou kilometrech se odbočilo do lesa , kde prudkým stoupáním se dorazilo pod hrad .Silueta hradu byla v důsledku absence listí na stromech vskutku dechberoucí. Kolem cesty jsme míjeli dávné pozůstatky obydlí, které onu tajemnou atmosféru jenom dokreslovali.U prvního obydleného stavení však došlo na první potíže. Naši malý ochránci si vzpoměli na své pudy a začali nahánět zdejší ovce . To bylo ródeo. Naštěstí až na několik pádů se nic vážnějšího nestalo. Na hrad se došlo něco po deváté a na rozdíl od Helfštýna jsme byli snad nejpočetnější skupinou co sem dnes dorazila. Také nás zde zato rádi přivítali. Strávili jsme tu něco přes hodinu. Někteří z nás využili možnost vstupu do hradu a odměnou jim byla dokonalá prohlídka opuštěného hradu, který jinak v letních měsících bývá často přelidněn.Hrad byl opravdu prázdný až na řemeslníky, kteří zde dokončovali další část střechy Za zmínku ještě stojí pohled z věže do lesů obklopující hrad , kde byla vidět cesta vedoucí do Těchanova, která se ztrácela v mlze. Jelikož je Těchanov výše jak Sovinec, vypadalo to jakoby vedla do nebe. Nakonec nám průvodci umožnili vstup na nádvoří všem a tak mohli vzniknout unikátní fotky z těchto prostor.
Po dokonalém nabažení se pokračovalo dále po červené směrem na Karlov. Další výživné stoupání , které bylo na vrcholu zakončeno pastvinami. Pro tento kraj samozřejmá záležitost. Byli zde i pozůstatky sněhové pokrývky a tak došlo i na nefalšovanou zimní koulovačku. Terén byl však po větší část pochodu spíše bahnitý, ale oproti novoročnímu výstupu na Bradlo to nebylo tak hrozné.Výhledy také nebyli nic moc, důsledkem všudy přítomné paní mlze. Z Karlova, což je pro nás nejbližší lyžařské středisko v okolí ( ani nevíme kdy se zde naposledy lyžovalo) se dále pokračovalo po červené, po které nikdo z nás nešel do nedaleké Paseky, která byla cílem našeho tažení. Bohužel je to zde mrtvý kraj ( uzavřené všechny restaurace) a tak se muselo improvizovat a do nedalekého Uničova nás musela přepravit uničovská Taxi služba. První výlet letošního roku byl tedy zakončen v Uničově v restauraci Na nádraží, kde jsme se všichni shodli, že nápad zrealizovat tuhle akci byla vlastně geniální myšlenka. A to je dobře:-))))))
