Zábřežsko vždy bývalo krajem na pomezí. Rozkládalo se na pomyslné hranici Čech a Moravy, na rozhraní podhůří Jeseníků a Hané. Je to kraj, kde se patrně nebudete prodírat davy turistů. Kdo se rád toulá, využije stovky polních a lesních cest a pěšin, které lákají k objevování tajemných zákoutí, jež vás chytnou za srdce.
Tenhle výlet se rodil asi dva roky. Prvotním impulsem pro něj byly fotky Ladislava Doležala, kterého jsem poznal díky Mohelnickému 1/2 maratónu. Vždy jsem na Facebooku obdivoval jeho záběry z okolí Horních Studýnek. Poté jsem měl štěstí na dalšího zábřežského rodáka, rozhlasového publicistu Mirka Kobzu. Právě z jeho knihy PUTOVÁNÍ ZÁBŘEŽSKEM budu čerpat při psaní tohohle článku a nakonec bych ještě rád vzpomenul na Miroslava Dvořáka z Postřelmova, díky kterému se vše doladilo.
Místo startu se několikrát měnilo. Byly zde varianty Šumperk i Zábřeh, ale nakonec se ukázal Postřelmov jako nejoptimálnější. Přesun vlakem byl celkem v pohodě. Vlak sice nabral menší zpoždění, ale o půl desáté se mohlo vyrazit kolem Postřelmovského potoka směrem na Chromeč a Klášterec. Až doteď se nic nedělo. Zajímavé to začalo být až při stoupání kolem Kamenného potoka do míst, které jsou na mapě pojmenována jako Na horách. Dříve se to tu prý jmenovalo Olšanské Hory. Stejně jako my, tu chodívaly děti do školy, občas se v zimě stalo, že zapadly do závěje a bez pomoci starších spolužáků by se jen těžko vyhrabaly.
Olšanské hory jsou seskupením několika domů na náhorní plošině mezi vrcholem Sychrova a Rozsochy. Nadmořská výška napovídá, že toto místo opravdu můžeme srovnávat s horskými dědinami. Na stráni nad Olšanskými Horami stojí kaple sv. Martina. O její stavbu se zasloužil olšanský rodák, kněz Jindřich Valouch. Výstavba kaple začala 11. listopadu 1935 a již v následujícím roce byla vysvěcena. Zároveň byl vedle ní postaven malý poutní dům, kde se otec Valouch často zdržoval. Dnes je kaple i poutní dům stále církevním majetkem. Jezdí sem skauti, koná se zde duchovní obnova a není se co divit. Je to nádherné místo, na které člověk opravdu nemůže nikdy zapomenout. A to i přesto, že zde už nikdo nebydlí. Domy slouží už jen k rekreaci.
Nedaleko kaple také končí křížová cesta. Byla vysvěcena celkem nedávno v roce 2013. Samotná poutní cesta pokračuje podél polní, případně lesní cesty a ačkoliv není nijak zvlášť značená, díky jednotlivým zastavením
se po ní lze orientovat vcelku úspěšně. Křížová cesta začíná na návrší nad Horními Studénkami nedaleko vysílače U Příčnice. Odsud je už také pěkný pohled na kostel sv. Leonarda v Horních Studénkách. Renesanční jednolodní stavba ze 16 století , byla upravená v 18 a 19 století. Opustili jsme terén a na chvíli přešli na asfalt. Obec není nijak velká a protíná jí silnice do Štítů. Nikterak jsme se moc nezdržovali a rychle pospíchali dál. Družstevní asfaltkou, přes kopce kolem Pálené hory, která vyústí přímo u zemědělského statku. Výhledy do kraje však stojí za to. Vždyť nás čekalo Jedlí a ztracená křížová cesta nad obcí. Přímo nad kostelem se vypíná do výšky 570m.n.m. kopec, jehož vrchol je pokryt bukovým lesíkem. Kdysi se tomuto kopci říkalo Křížová hora a skutečně dodnes ukrývá na temeni kříž postavený v roce 1852. Ke kříži kdysi vedla křížová cesta. . Ze 14 pískovcových sloupků s obrazy, se však dodnes dochovalo jen pár zastavení pod vrcholem. Titulní fotka z tohoto článku byla právě na vrchu pořízena. Mezi Křížovou horou a sousedním kopcem Háj je dodnes znatelná úvozová cesta, po které se kdysi chodívalo nejkratší cestou přes Václavov do Zábřeha. I zde stojí kříž, od kterého je krásný výhled až k Olomouci. O kus dál je další z jedelských kaplí. Přímo na tomhle místě měl být kdysi zavražděn místní učitel. Pak už se stará cesta do Zábřeha napojuje na dnešní zelenou turistickou a tou jsme se také do Jedlí znovu vrátili.
Z Jedlí se pokračovalo dál po silnici až do údolí Nemilky. ještě než se začalo stoupat ke Zborovu, krátce jsme se zastavili u pomníku vozky a jeho syna. Ti se tudy vraceli 17. července 1854 z Prostějova když se náhle snesla prudká bouře doprovázená průtrží mračen. Oba s koňmi i celým nákladem utonuli. Jejich těla byla, jak voda opadla, nalezena mezi křovinami. Stoupání ke Zborovu nebylo nikterak dramatické. Pozvolna podél ??
potoka, jsme se za chvíli ocitli u místního hřiště. To už byla nová rozhledna Na Háječku, vidět ze všech koutů. Dostat se, ale k ní už bylo složitější. Značení bylo v pořádku, ale 100 výškových je 100 výškových. 😀 Nutno podotknout, že někteří z nás to dali přímo po sjezdovce nahoru a dokonce jednomu se to i podařilo😀. Současná rozhledna na Háječku byla projektována v letech 2018 a 2019 ing. Martinem Novákem z Budislavi podle architektonického návrhu prof. ing. arch. Zdeňka Fránka (Franek Architects), mimo jiné autora Stezky v oblacích u Dolní Moravy. Tvar věže byl navržen jako „hyperbolický paraboloid“ – základní rovnostranný trojúhelník po výšce věže rotuje kolem svislé osy, přičemž jednotlivé úrovně jsou tak vůči sobě pootočeny. V místě vrcholů trojúhelníka jsou hlavní sloupy konstrukce, které jsou odkloněny od svislice v obou rovinách.
Celková výška: 30,0m. Výška vyhlídkové plošiny: 26,9m. Počet schodů: 144. Výhled: Hrubý a Nízký Jeseník, Orlické hory, Drahanská vrchovina, Zábřežská vrchovina, Hanušovická vrchovina, lom Vitošov, údolí Moravy, Mohelnická brázda.
Zdálo se že už je všemu konec. To bychom, ale nesměli být na zábřežsku a netrasovat já 😀. Sjezd z nadhledny dolů, byla takřka singltrailová záležitost. To vám byla taková paráda, že už se nám na Homoli šplhat nechtělo. Studánka U tanku byl však jiný level. Psal se 8. květen roku 1945 a ve 14:30 skončila v obci Postřelmůvek 2. světová válka.
Na tomto místě při ústupu tanků, které byly odstřelovány z obce Bludov, uvízl jeden z ustupujících tanků. První z nich dojel asi 100metrů do lesa a pro nedostatek paliva byl odstraněn. Posádka z tohoto tanku přesedla do druhého tanku, kterým pokračovali v ústupu na západ. Tank dojel na toto místo, kde se zabořil v mokřině. Posádky obou tanků byly zajaty ve večerních hodinách v obci Jedlí. Zabořený tank zůstal v těchto místech dlouhá léta, kde místní omladina roztrhla protitankovým granátem hlaveň. V roce 1958 začal Kovošrot tento tank likvidovat, ale z obavy, že je podminován, zůstalo zde pouze torzo - čelo a celý podvozek. Začátkem 70. let Svazarm Rovensko tyto zbytky tanku odstranil.
V Postřelmově Na Špici jsme první půlku zakončili. Čekal nás návrat domů. Na stole byly dvě varianty. Ta první přes Markovice, Brníčko a Bradlo a druhá kolem Moravy. Nakonec se jela ta druhá. V Hájích jsme Moravu opustili a přes Třeštinu nabrali směr Úsov. Čekala nás poslední vrchařská prémie u kaple sv. Rocha. Tam kam orli nelétají😂. Nakonec se přece jenom jeden ukázal. Nebyl nijak moc v dobré kondici. Tři havrani si na něm zvedali akorát tak svoje ego, pevně však věřím, že se do příště pořádně posilní a ukáže jim, kdo je tady králem 😀
Na závěr mapa a GPX soubor ke stažení :
Kniha Putování Zábřežskem kterou napsal Mirek Kobza je dostupná na internetu anebo si ji můžete zakoupit na kterékoliv jeho besedě😀
Kobza, Miroslav: Putování Zábřežskem po stezkách legend a příběhů - iLiteratura.cz