Příběh dobra a zla skotského spisovatele Roberta Louise Stevensona z roku 1866 všichni notoricky známe. Nějak tak by se dala pojmenovat i naše závěrečná vyjížďka letošního roku. Po zamračené poslední sobotě v září slibovali meteorologové slunečnou a bezvětrnou neděli. Teploty měly odpoledne šplhat až ke dvaceti stupňům a jelikož nám to letos jezdí jako prase, bylo jasné že se to bez kola neobejde. Zhruba v květnu jsem se přihlásil na Facebooku do skupiny cyklistických nadšenců kde sdílíme své tipy na výlety. Právě zde mě zaujal příspěvek Františka Hanáka o jeho cestě do Dolan, kde navštívil zbytky kláštera a husitského opevnění nazvané Kartouzka.
Při trasování cesty mi bylo od začátku jasné, že do Dolan se dostaneme vrchem a zbytek strávíme v Litovelském Pomoraví. Odsud také plyne to přirovnání ke skotské novele. První polovina bude jednoznačné zlo a ta druhá už bude na pohodu. Pro svůj plán jsem přesvědčil Milana a něco po desáté se mohlo od Penny vyrazit. Jednoznačnou dominantou tohoto okolí je telekomunikační věž na vrcholu Vysoké Roudné. Po celou dobu výletu jsme ji měli po pravé ruce. Výšku jsme ale nenabrali stoupáním ke věži, nýbrž z taktického hlediska zvítězil Pasecký žleb. To zajímavé se však dělo hned za Huzovou. Cesta do Dálova tam trvá asi 6km, je ale značně kamenitá což úplně znemožňovalo rychlejší pohyb. Při stoupání se dokonce ozval i Milan co jsem to zase vymyslel, brzo nám ale pohledy do krajiny zcela zavřely ústa. Ve značně zvlněné krajině vynikaly nekonečné pastviny zalité podzimním sluncem. Už i stromy pomalu začínají měnit barvu, zkrátka úplná pohádka. Bohužel i zde v minulosti řádila kalamita a tak nebyla nouze o rozsáhlé paseky.
Vše vyvrcholilo nad Dálovem u kříže, který jsem místní občané v roce 2009 vrátili. Tohle bylo také nejvyšší místo našeho treku.
Z Dálova jsme si od kamenitého terénu na chvilku odpočinuli a po silnici rychle uháněli k další nepřehlédnutelné atrakci okolí a to k poli posetém větřáky na vrchu Slunečná nedaleko Horní Loděnice. Úchvatná podívaná, začal pomalu foukat silnější vítr což jen umocňovalo sílu okamžiku. Zde vlastně skončil i Přírodní park Sovinecko a dále se pokračovalo už zase značně kamenitou cestou na Těšíkov.
Ze Slunečné už to pomalu bylo z kopce. Do Těšíkova terén ještě trošku zlobil, ale následující silniční sjezd přes Domašov u Šternberka si Milan vychutnal naplno. Poté se opět vjelo do lesa a kolem Vlčí hory se nadále klesalo až do Bělkovic. Bohužel tam se znovu ohlásil nám dobře známý pan Bludišták a tak došlo ke kuriózní situaci, kdy jsme se na chvíli ztratili a později po telefonu přišli na to, že já čekám u kostela v Dolanech a Milan v Bohuňovicích. Opět jsme se potkali až v Přístavu v Hlušovicích. Návštěva Kartouzky tedy proběhla bez Milana.
V Hlušovicích také definitivně skončila nadvláda pana Hyde a nastoupil hodnější Dr. Jeckyll a jeho bezstarostná cesta Litovelským Pomoravím až domů. A jelikož sluníčko svítilo naplno dvakrát jsme se zastavili na zaslouženou odměnu a to na " Štrougalce " a rybníku v Sobáčově. Poslední dálková byla za námi a já jen doufám, že příští rok nám to bude jezdit minimálně tak jako letos a zajímavých výletů pod hlavičkou spolku bude přibývat.
Všechny fotky také na Rajčeti :