Začátek února je už tradičně spojený s účastí na turistickém pochodu „Opatovské šmajd“. Letos jsme se do Velkých Opatovic vydali podruhé autobusem. Zájem byl velký. Autobus se podařilo zaplnit do posledního místa. Bohužel chřipková epidemie a nachlazení si vybrali svoji daň. I tak nás nakonec do Velkých Opatovic dojelo 41!! No, není přesné, že nás do Velkých Opatovice dojelo ráno 41, protože 8 turistů vystoupilo v Moravské Třebové a vydalo se na individuální trasu, kterou připravil Hynek. O dojmy z této trasy se s vámi podělí Hynek. Já se vrátím do autobusu, který z Moravské Třebové pokračoval do Velkých Opatovic. Po osmé hodině jsme byli u místní sokolovny, kde byl start a cíl. Další start byl z nádražní restaurace v Letovicích. V sokolovně ve Velkých Opatovicích jsme se pozdravili s přáteli z řad pořadatelů, nechali letáčky k Josefovskému pochodu, který v březnu pořádáme a vydali se autobusem do Letovic, neboť jsme si je vybrali jako místo startu 15 km trati. Počet turistů se zmenšil o 4. Ti odstartovali ze sokolovny ve Velkých Opatovicích.

Za 20 minut jsme už stáli na startu naší 15. Před restaurací jsme si pořídili společné foto, které bude určitě kandidovat na fotku roku, a vyrazili na trať, kterou, někteří z nás, absolvovali v roce 2017.

Trasa je vedená po červené turistické značce. Ta nás měla dovést do Velkých Opatovic. Hned po startu nás čekala první nečekaná překážka. Lávka u Letovických strojíren, přes jedno z ramen Svitávky, byla uzavřená. Skupina se rozdělila. Jedna tuto překážku zdolala, druhá „kočárková“ jí obešla.

Všichni jsme se sešli na Pražské ulici a pokračovali k místnímu koupališti. To už byl na dohled Letovický rybník, kde své umění zkoušel jeden zralý bruslař. Červená a potok Kladorubka nás dovedli do obce Kladoruby. Odtud jsme po cestě pokračovali do obce Kochov. Za ní pak začala ta pravá turistika v terénu. Mířili jsme k nejvyššímu bodu našeho pochodu ve výšce 519 m.n.m. To už jsme se dostali na Naučnou stezku Hanýsek. Ta nás dovedla, přes obec Velká Roudka, ke skalním reliéfům a Opatovskému hradisku.

Tím jsme téměř dosáhli denního výškového rekordu. Vystoupali jsme do 490 m.n.n. Pak už nás čekal pohodový sestup do cíle. I když začátek sestupu, od reliéfů, moc pohodový nebyl. Spíše se jednalo o „dobrou“ klouzačku. Tu se však podařilo všem, bez újmy na zdraví, zdolal a všichni zdárně došli do cíle. Už před sokolovnou nás vítalo dunění hudby. Rocková kapela Rebelky „jela“ naplno. Tanec nás však zatím nezajímal. Naší jedinou snahou bylo ukořistit místo na sezení a řízek se salátem. Což se nám postupně podařilo. Řízek a salát byl pohlazením na duši. Pomalu se blížila 15. hodina. Na tu jsme měli domluvenou návštěvu Kartografického muzea ve Velkých Opatovicích. V muzeu jsme strávili téměř hodinu a půl. O poutavý výklad se nám postaral pan Vymazal, za což mu moc děkujeme. V muzeu jsou zajímavé exponáty. Ale, vlastně samotná budova muzea je krásným exponátem. Stavba arch. Fránka kombinuje hrubě opracovaný pohledový beton ve výstavních prostorách a dřevěné obložení střechy. Atypický strop hlavního sálu připomíná chrámovou loď. Opravdu nádhera. Velkým tahákem muzea je dřevěná panoramatická mapa Moravy a Slezska, která zaujímá téměř 100 m2 plochy expozice. Pochází z přelomu 19. a 20. století. Lákadlem jsou však určitě také faximile rukopisných topografických map nebo rukopisné lesnické, důlní, rybniční a další tematické historické mapy včetně map panství a velkostatků.

Poutavý výklad a prohlídku jsme museli ukončit a vrátit se zpět do sokolovny. V sokolovně vládla pohodová, taneční nálada. Čas odjezdu se však blížil. Zatím však nedorazila skupina z Moravské Třebové. Ta se ukázala minutu před 17. hodinou. Čas odjezdu jsme tedy posunuli o půl hodiny. Většině to určitě nevadilo. Byl alespoň chvíli čas, podiskutovat s přáteli z KČT Malá Haná, kteří byli během dne v jednom kole a teprve nyní začali pomalu „zvolňovat“ tempo. Prodloužení rychle uběhlo. U autobusu se s námi rozloučil Jarda Barvíř a my vyjeli domů. Dobrá nálada pokračovala v autobuse. Samozřejmě jsme se dozvídali střípky z cesty druhé skupiny, které vyšla z Moravské Třebové. To už však nechám na Hynkovi. Ten se s vámi určitě podělí o jejich zážitky……..