Tak tyhlety hrady vstoupily do dějin našeho spolku. Mají hned několik priorit. Byla na nich největší účast, byly nejdelší a také nejtěžší co jsme kdy v dějinách připravili a pro mě i nejkrásnější. Nerodily se však lehce. S variantou přes Hartinkov se začalo počítat už tak před třemi lety. Bohužel nám naše plány vždy něco zhatilo. Až letos jsme celý srpen prověřovali možnost sjízdnosti některých cest a věc dotáhli do konce.

Přes naše území začala ve čtvrtek večer od západu postupovat studená fronta. Nejprve přišly bouřky a poté páteční celodenní déšť, který ustal někdy nad sobotním ránem. To však neodradilo 19 natěšených cyklistů, kteří to sobotní ráno vyrazili vstříc novým zážitkům. Už v pozvánce na akci jsme dopředu avizovali, že spíše jak k hradům se podíváme do jejich okolí. Jako symbol prvního zámku jsme tentokrát zvolili kaply Sv. Rocha stojící na kopečku nad Úsovem. Bohužel zde první foto nedopadlo dobře a tak se pokračovalo mírným sjezdem mezi ohradami do Úsova.

V Úsově v dnešní době probíhá tak jak je dnes všude zvykem rekonstrukce silnice, díky odfrézované pokrývce jsme se mohli záhy přesvědčit, že bez bahýnka se to dnes neobejde .Přesto tady jedno pozituvum přece jenom bylo. Díky zákazu vjezdu, je cesta na Mohelnici nepoužívaná a tak se změnila na nejkrásnější cyklostezku v České republice. Úsek okolo starého bagru ( Moravičanské jezero ) pochází od Mariána, ten tudy projížděl v srpnu a my byli rádi, že jsme ho mohli do treku zařadit. Sice ze začátku jsme místo kol potřebovali spíše kánoje, ale za chvíli jsme se ocitli na hrázy po které jsme dojeli do Libivé. To už se však přiblížil Květín a začalo se makat. Po čarodějnické cyklostezce jsme zanedlouho dorazili nad Řepovou a zde se skupina rozdělila. Ta část, která kopce nechtěla se vydala směrem na Mírov a do údolí Mírovky, kde jsme se měli zase sejít. Druhá část vyrazila do Karpat, přesněji řečeno se jedná o stejnojmenný vrch nad Krchleby, z kterého jsou krásně vidět panorámata Vitošova, Dubicka, Úsova či Holubice, ale i vrcholky Hrubého Jeseníku. Přes Krchleby už to není daleko do Javoří, přes které jsme se dlouhým sjezdem dostali také k Mírovce a mohli pronásledovat první skupinu.

Ke státní silnici D35 už jsme jednou v rámci hradů stoupali, to však naše trasa vedla přes Studenou Loučku. Tentokráte byl náš cíl Bohdalovsko – Hartinkovský přírodní park a tak se muselo až nahoru a těsně před Žipotínem najet na žlutou turistickou. Přechodem silnice vlastně park začíná.Ten byl založen v roce 1996 a z velké části je lesnatý a tvořený mozaikou polopřirozených a přírodně blízkých luk a pastvin.

https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99%C3%ADrodn%C3%AD_park_Bohdalov-Hartinkov

Poté co jsme se bezpečně dostali přes silnici nás čekala nově upravená lesní cesta, po které se celkem poholně vystoupalo na nejvyšší místo co bylo dneska v plánu. Při výjezdu z lesa následovalo první setkání s přírodním parkem. Krátkým, ale ostrým sjezdem jsme se ocitli v sedle Pod Kozincem. Uprostřed louky stál osamocený kříž u kterého vzniklo další foto. Zároveń je to křižovatka cest mezi Źipotínem a Bohdalovem a naší žluté, která vedla dál a to na Radkov. Ač byl od nás Bohdalov necelý kilometr přece nebyl vidět. Můžete se přesvědčit.

Úsek od kříže jsme neměli pořádně zmapovaný. Přesto až na jedno či dvě místa byl jetelný ( dřevaři se ještě teď diví kolikžeto cyklistů ten den projelo ). Mnozí z nás jistě ocenili pohyb na loukách. V lese bylo sice trocha bahýnka, ale naštěstí se všechno zvládlo ( pády však bohužel byly ). Z Radkova už jsme však ze žluté odstoupili a po silnici pospíchali do Městečka Trnávky což byla naše první zastávka. Jelikož to bylo na padesátém kilometru, byla přestávka trošku delší. Došlo zde na první předávání pamětních medailí jezdcům, kteří nás museli opustit.

Zbytek skupiny se těsně po poledni vydal na finále treku. Vrátili jsme se na žlutou a nabrali směr Plechtivec. To by ale jestě v městečku nemohla být další výzva a to zřícenina hradu Cimburk , s kterou si poradil snad jen Radovan. Zbytek skupiny měl kola jen na podepření, ale i tak byla návštěva hradu pro všechny zážitek. Byl to vlastně jediný hrad, který jsme ten den fyzicky dobyli a tak muselo vzniknout další foto. Dolů nás dovela už pohodlná cesta, která slouží pro dopravní obsluhu nedalekého vysílače.

To už, ale první skupina stoupala okolo Staré Rovně. Naštěstí to bylo po silnici a tak to nebylo až tak náročné. Na křižovatce nad Starou Rovní nedaleko Nové Rovně, byla kdysi autobusová zastávka. Dnes po ní zůstala snad jen dopravní značka a možná i sny mnoha řidičů busů se sem zase vrátit. Tady jsme se také znovu potkali.

Nově vysypaná lesní cesta nás dovedla nad Vráženské údolí, neskutečné místo s výhledem na Chornici a pod vámi jen prudké srázy. Po právu je tohle zaznamenáno na mapách.cz jako vyhlídkové místo.

No a pak už přišlo jen závěrečné stoupánmí. I tady se toho za poslední dobu hodně změnilo. Ćekala nás další upravená cesta , kterou jsme se dostali celkem v pohodě až nahoru ( kopec to ale byl ). Myslím si ,že se to tady jmenuje Ousov. Nahoře stojí altánek u kterého musely vzniknout další fotografie. Pohled do krajiny úplně vystihoval článek z Wikipedie o tomto přírodním parku. Všude dokala louky a na konci obzoru samý les a uprostřed všeho stojí malá vesnice po které je park pojmenován Hartinkov.

http://www.obec-hartinkov.cz/

Sjezd po louce dolů do vesnice si všichni vychutnali. Bylo sice po dešti, ale nebylo to už dávno poznat. Díky ochotě místního hospodského jsme si už letos podruhé mohli užít krátkého občerstvení v tomhle cyklistickém ráji. Ačkoli většina bikerů na místní krpu nadává, my jsme sem museli brzdit. Sliboval jsme, že už bude s kopci konec, ale muselo se ještě vystoupat znovu nad obec Za humna směrem k Vysoké. Posledním ohlédnutmí a zvoláním SBOHEM HARTINKOVE jsme se se sympatickou vesnicí rozloučili.

V těchto místech vznikla před měsícem titulní fotografie naší pozvánky. Čekal nás však ještě jeden oříšek a to sjezd do údolí Věžnice. Pro něj jsme si vybrali Barcalův žleb. Sice tráva a mech trochu zlobily, ale dolů se všichni dostali v pořádku. Troufám si říct, že jsme byli zřejmě první kdo tudy kdy jel. V údolí se vyjelo u mlýna, který kdysi patřil pod Hartinkov a tak by nás celkem zajímala historie této cesty.

https://olomouc.rozhlas.cz/udolim-veznice-cestujete-krajinou-lesu-mlynu-i-davnych-tragedii-7594924

Od mlýna jsme už nic nekombinovali. Po zelené turistické jsme se pomalu začali vracet domů. Mezi Doly a Jeřmaní nás čekal ještě pohled na hrad Bouzov a pak už jen klasika přes Loštice a Moravičany domů.

Tak co na závěr. S Karlem jsme měli snahu aby trail z větší části vedl spíše po lesních komunikacích, mimo silnice. Terén byl také celkem pestrý. Zažili jsme snad úplně všechno. Hluboké kaluže, bláto, štěrk, makadámek i mokrou trávu. Každý si přišel na své.

O zajímavá místa taky nebyla na trase nouze. Dalo by se to možná vyjádřit i slovy jako CHTĚLI JSTE TO NEJLEPŠÍ, DOSTALI JSTE TO NEJLEPŠÍ a doufám, že to není jen můj názor.

Všem zůčastněným děkujeme za účast a můžeme vám slíbit, že se za rok budeme snažit minimálně tyhle zážitky alespoń vyrovnat. Mohu ale už teď připustit možnost dvou tras a to elite a normal. na závěr ještě mapa a odkaz na všechny fotky :-))) https://yhnek.rajce.idnes.cz/Tri_hrady_-_Prirodni_park_Bohdalov_-_Hartinkov_2018/