,V dnešní uspěchané době je každá volná chvilka drahá. Naštěstí jednou za čtyři roky má rok o jeden den navíc. No a právě letos jsme měli to štěstí, že ten den navíc vyšel zrovna na sobotu, kdy turisté z KČT Šumperk pořádali 31. ročník zimního pochodu. Pro letošek jsme si nachystali individuální trasu, která se náramně povedla. Posuďte sami.
Letošní zima je nějaká divná. Prakticky vůbec nemrzlo a sníh jsme pořádně viděli snad jen jednou a to ještě na půl dne. Naštěstí přes naše území postupovala studená fronta a ve vyšších oblastech trošku nasněžilo. V sobotu navíc ještě přituhlo a tak na samotném konci února jsme se konečně dočkali toho pravého zimního počasí. Ráno jsme vlakem přes Šumperk dojeli do Komňátky s cílem po žluté turistické dosáhnout vrcholu na Háji a vrátit se zpátky do Šumperka. Zastávka Komňátka je už vlastně součástí Bohdíkova. Kolem bohdíkovské tvrze jsme sešli ze značky navštívit kostel sv. Petra a Pavla. Barokní stavbu s půlkruhovým závěrem a kvadratickou věží nechal postavit kníže Josef Jan Adam Liechtenštejna v roce 1725. Vchod do kostel zdobí jeho erb. Věž je postavena netradičně za apsidou, kvůli močálům, které se na pozemku nacházely.
Hned za vesnicí se začalo stoupat. Tady kolem Šumperka žádnou rovinu nečekejte. Jak jsme postupně nabírali nadmořskou výšku, sněhová pokrývka začala přibývat. Sníh příjemně křupal pod nohama a my zanedlouho došli na silnici nad Horní Temenicí pod Lovákem. Odsud také pochází titulní fotka článku. Ještě pár vrstevnic a pak příjemně klikatící lesní cestou se pokračovalo na pohodu k hájence na Vápenici. Ještě do konce osmdesátých let minulého století zde bývala východně velká skládka. Dnes je rekultivována. Při vstupu do lesa v blízkosti hájenky narazíte na Lichtejštenský památník. Památník byl postaven roku 1898 k 40. výročí panování majitele zdejšího panství knížete Jana II. z Lichtenštejna. Podobné památníky se v roce 1898 stavěly na mnoha místech lichtenštejnských lesních revírů. Okolo nich se vysazovaly jubilejní háje dubů. Zde také začíná červený okruh, kterým se dá k rozhledně dojít rychleji.
My však zůstali stále na žluté a ještě před výstupem na Háj jsme navštívili Kostelíček Božího Těla se stejnojmenou křížovou cestou. Ten se před vámi vynoří na okraji lesa nad Hrabenovem. Poutní kostel, jehož dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby středověkého kostela snad ze 14. stol. Orientovaná podélná jednolodní stavba s projmutě odstupněným, segmentově ukončeným kněžištěm. V blízkosti kostelíčka je kaplička, na jejíž boční stěně vytéká z trubky pitná voda. Mělo by se jednat o vyústění krátkého spádového vodovodu vybudovaného v roce 1909. Vlastní pramen se nachází zde. Křížová cesta z roku 1908 je tvořena čtrnácti zastaveními uspořádaných do tvaru čtverce. Tři metry vysoké betonové pomníčky jsou zdobeny barevnými obrazy s výjevy z Kristova utrpení.
Následoval přestup na zelenou a začalo se zase makat. Mačky ani cepín nebyly potřeba, ale ty dva kilometry stály za to. Jaká to byla úleva, když se před námi rozhledna objevila.
Rozhledna na Háji (631m.n.m) byla postavena v roce 1996 na místě své předchůdkyně, která v roce 1966 shořela. Dřevěná věž stojí na kamenné podezdívce a její přístupnost zajišťují turisté z KČT Šumperk. V době pochodu byla samozřejmě otevřena. Bohužel se počasí v tuhle dobu pokazilo a tak z 28 metrové výšky byly sotva vidět první domky Šumperka. Ještě, že zde bylo zázemí a tak došlo dole na první malou přestávku, kterou jsme využili k nabrání nových sil a k přípravám sestupu. Za zmínku stojí ještě umístění historického znaku KČT v útrobách rozhledny. Kdo z vás byl minulý rok na otevření turistické sezóny v Rapotíně, měl tu čest se pod ním vyfotit.
No a právě teď začala ta správná groteska. Mokrý sníh spojený s blátem nám začal dělat vážné problémy a tak při cestě dolů byl každý stromek dobrý. Každý řešil sestup po svém, ale nakonec jsme byli všichni rádi, že jsme se do sedla u Červeného kříže dostali živí a zdraví.
Chtěli jsme ještě vyjít na menší vrchol Chocholík a přes Bludoveček dojít do Šumperka, ale čas byl neúprosný a tak jsme raději po žluté cestu výrazně zkrátili. Do Hotelu Koruna pod náměstím jsme dorazili zablácení, ale s dobrým pocitem z dobře vykonané práce. To snad věděl i personál restaurace, který nás příjemně překvapil nadstandartně dobrou česnečkou zapitou lahodným dvanácti procentním mokem z ryzích hor. A když už jsme byli v tom Šumperku musela samozřejmě poslední fotka vzniknout u bluesové lavičky v blízkosti městských hradeb. Symbol hudebního festivalu Blues Alive, který se tady každoročně na podzim koná a který jsme také už mnohokráte navštívili.
To už bylo na nádraží co by kamenem dohodil a protože už bylo fakt tak akorát, cíl pochodu ve vile Doris jsem navštívil jenom já. Pořadatelé už měli všechno schované i tak jsem pro všechny jeden diplom dostal. Za což bych chtěl pořadatelům poděkovat. Další výlet byl úspěšně za námi.
Mapa treku :
a odkaz na Rajče net, kde najdete všechny fotky z výletu :
https://www.rajce.net/a16657884